TOKYO – Národní Přírodovědné muzeum

No, pravda, chcete-li vyrazit v sobotu brzo do největšího a nejdražšího města světa, možná není nejlepší večer před tím chodit do Tsukubské australské hospody na oslavu narozenin a rozlučku v jednom. Minimálně Japonky to nepochybně potěšilo a zatoužili po českém tanečním stylu a když jsme začali tancovat čacu, a jive… no byl to protancovaný, báječný večer (noc). Domů jsme se dostali taky v pořádku, ale ranní budík na mě neúčinkoval. A tak jsme místo snídaně měli oběd, a vyrazili o pár hodin později. No co. Jeli jsme Tsukubský expresem, místní rychlovlak se vzhledově neliší příliš od našeho moderního metra nás za 45 mint vyplivl na Akihabaře.

Centrum Tokya. Navíc čtvrť s obchody s elektronikou. Moderní budovy, všude kolem, dva muži v uniformách na přechodech, kteří na zelenou vypouští chodce pomocí vlajek, úzké uličky, v které není ani noha mimo dvou bloudících cizinců, několik ospalých bezdomovců i s jejich obrovskými kárkami, přeplněné uličky tržiště a konečně Ueno, nádherný park, který v sobě ukrývá několik muzeí. První náš dnešní cíl bylo Národní přírodovědné Muzeum. Moje domněnky, že v Tokyu už nebudu za exota se ukázali jako liché. Všude jen Japonci, kteří vypadají velmi podomně, nosí drahé značkové oblečení a někdo jim řekl že moderní je jeden hnědý odstín a brýle s výraznými plastovými obroučky.

První vtipná historka se stala hned u placení lístků, v průvodcích po Tokiu totiž máte slevenkové kupony, my jich neměli dost pro nás pro všechny. Ta milá slečna, která dokonce hovořila slušně anglicky, nám odněkud zpoza stolu vytáhla danou knížečku, sama si odtrhla kupon a dala nám ji. No, kolikrát se vám stane doma, že vám slevu přímo vnutí?

První část, kterou jsme navštívili byla část nazvaná Diversity. Ha, něco pro mě. Zatímco já spokojeně pobíhala mezi fotkami řas a rozplývala se, co všechno tu mají, co se mi tak úplně nezdá, nebiologická část naší výpravy fascinovaně obdivovala – a pravda bylo co. Japonci vytvořili výstavu vskutku obdivu hodnou – žádné nudné sály, v nichž se jedna ryba střídá se druhou a v dalším najdete dvacet tisíc kamenů mezi kterými se dá rozdíl poznat jen podle popisku. Ne, vše tu je spolu promíchané, nechybějí kostry, fotografie mikroskopických organismů, makety střev kdejakého kopytníka nebo i velryby… Jeden sál byl například udělán tak, že na zemi se vám rozprostíral (sice ne zcela nejnovější) evoluční strom a každá větev měla své zástupce na své straně. Co se týče mirkoskopických organismů, zejména řas, japonský výběr jsem úplně nepochopila, evidentně byl tvůrce výstavy zatížený na Closterium, představte si takový zelený rohlíček a jste jako laici skoro tam kde máte být…

V další místnosti byli videa procesů v buňce pravda, popisky v angličtině tady výjimečně nebyli, ale paráda. Další sál připomínal džungli, kde můžete nahlédnout do „jeskyň“, vyzkoušet si, jaký hmyz vydává jaké zvuky, prolézt sviští norou a dívat se jako by do mikroskopů do vody.

A v podobném stylu by se dalo povídat ještě velmi dlouho. Všechno dělané interaktivně, bez zaměření na savce, ukázána i krása malých breberek, kterých si obyčejně ani nevšimneme. Japonci mě v tomhle ohledu nadchli a to byla teprve první část. Další patro bylo věnováno jednoduchým fyzikálním pokusům. Při vstupu vůbec nepřipomínalo muzeum, kde byste tiše měli obdivovat exponáty, běhali tu děti od jedné k věci k druhé a zkoušeli možné i nemožné. Laborky na gymnáziu proti tomu hadr. A tak jsme pořádali závody míčku, sami s pohoupali díky systému kladek, procházeli „zdí“ (aspoň z venku to tak vypadalo), rozsvítili svépomocí sto vatovou žárovku.... báječné místo na první, druhé rande, chcete-li na někoho udělat dojem, jenom doporučuji :-) Laboratoře, kde jste si mohli vyzkoušet pokusy v sobotu bohužel nepremávaly, ale člověk nemůže mít všechno...

Ale abych Japonce jenom nepomlouvala, taky tu měli část výstavy o designu, která vypadala docela normálně, pravda možná tam bylo na naše Technické Muzeum jen o něco víc obrazovek a krátkých filmů....

Pak nás už bohužel hnali domů, ale možná se sem vydám ještě jednou. A aby nechyběla obvyklá poznámka pod čarou, zrovna teď tu jsou z Londýnského muzea na návštěvě mumie, takže jestli jste to nestihli v Británii do 14.2. máte jedinečnou šanci.