První výlet a trocha Japonských zvyků...

Japonské značení silnic je poněkud zvláštní. Nevím, čím to je. Ale podle mého názoru, tím že všichni Japonci mají GPSky, je značení pouze pro cizince, a v tomto ohledu mají dostatek smyslu pro humor nebo čiré škodolibosti.

Další pro mě – skoro neřidiče – neobvyklost je místní značení silnic. To, že se jedna silnice jmenuje 354 neznamená, že se nemůže tak jmenovat i některá jiná, pokud se spolu potkají.

Semafory jsou tu ze zásady za křižovatkou. To snad není až takový problém, ale ono i cedule, kam dál, když jsou tak většinou za rozcestím. A tak můj první výlet, nebyl úplně plánovaný, prostě jsme nějakým podivným způsobem sjeli z cesty, na které se údajně nedá zabloudit. A jeli jsme k moři. Jen trochu lituji, že jsem byla tak unavená, byla to nádhera. Sluníčko dávalo všemu přívětivé barvy a ta tam byly obavy z letadla. Krásné domečky (japonská architektura je prý jinak dost uniformní a bez nápadu), spousta zeleně (jak Ivka tak Limo z toho byli per plex. Prý po tak pěkné cestě nejeli) a u moře přátelský pes. Trochu mě překvapilo, že čau čau neumí aportovat a naopak se klacku bojí. Posbírali jsme pár mušliček, zašli do místního obchodu pro nějaké jídlo a vyrazili domů… no byla to zajímavá cesta, spousta bloudění, veselých komentářů, hlavně Michala. No, a další info si nechám na příště…